Výrobci nápojů spojení v Iniciativě pro zálohování usilují v České republice o zavedení plošného zálohového systému na PET lahve a plechovky. Jejich cílem je uzavření koloběhu nápojových obalů a opakované využívání materiálu. A že se ho nedostane na tuzemský trh málo: ročně je to 1,65 mld. PET lahví a 820 milionů plechovek!
Je velká škoda, že nyní nejsou tyto nápojové obaly využívány pro recyklaci v uzavřené smyčce. „Není důvod, aby velká část těchto nápojových obalů končila ve spalovnách, na skládkách či pohozená v přírodě tak, jak se to děje nyní. Z PET lahve můžeme bez problémů vyrobit novou lahev a z plechovky novou plechovku. Minimalizují se tak dopady na životní prostředí a zabraňuje plýtvání přírodními zdroji,“ uvádí Kristýna Havligerová, manažerka vnějších vztahů Iniciativy pro zálohování.
Se snahou o zavedení záloh na tyto nápojové obaly se vynořilo mnoho mýtů a nepravd, které na zálohový systém útočí. Co za mýty koluje a jaká je realita?
Mýtus 1: Celý systém zálohování zaplatí stát.
Vybudování i provoz systému budou financovat výrobci nápojů a nebude klást nároky na státní rozpočet.
Mýtus 2: Velkou část systému musí financovat obchodníci, musí pořídit drahé automaty.
Existují různé způsoby, jak automaty pořídit, včetně jejich pronájmu. Dodatečné náklady na provoz systému budou navíc obchodníkům ze strany výrobců kompenzovány prostřednictvím manipulačního poplatku. Výchozí situace se u jednotlivých obchodníků může lišit, někteří z nich třeba nemusí nové automaty pořizovat vůbec, upraví pouze software těch, které už mají na vratné skleněné lahve. A protože zálohový systém bude kombinovat ruční a automatickou formu sběru PET lahví a plechovek, především malí obchodníci mohou využít možnosti ručního (s pomocí čtečky) sběru nápojových obalů. Naším cílem je postavit dlouhodobě udržitelný systém, který bude férový pro všechny strany.
Mýtus 3: Provozní náklady padnou na obchodníky a ti je přenesou na spotřebitele.
Provoz systému zajišťuje správce, centrální nezisková organizace, která se stará o svážení obalů a jejich třídění, ale i o edukaci a informování veřejnosti. Vnímáme ale fakt, že obchodníci budou muset řešit otázky skladových prostor, spotřeby energie či časové dotace zaměstnanců. Chceme proto co nejlépe nastavit manipulační poplatek, který bude obchodníkům vyplácet správce za každý odebraný zálohovaný obal.
Zavedení povinného zálohování nebude mít na spotřebitele jiný dopad než zaplacení zálohy a nutnost vrátit obal v prodejně, aby zálohu dostal zpět. Výrobci nápojů nechtějí přenášet náklady na spotřebitele. A není ani důvod, proč by to měli dělat obchodníci.
Mýtus 4: Jde pouze o boj o surovinu (rPET), kterou chtějí výrobci nápojů jen pro sebe.
Jako výrobci máme ze zákona odpovědnost za nápojové obaly během celého jejich životního cyklu, přirozeně je tak naší snahou postarat se o jejich opětovné využití. Naším cílem je zajistit, aby z láhve byla láhev a z plechovky byla opět plechovka. Nyní velká část těchto obalů opětovně využita není a skončí na skládce nebo ve spalovně. A to je velká škoda, protože PET i hliník jsou cenné materiály s potenciálem k opakovaného použití.
Cirkularita je trendem v celé Evropě a i Evropská unie ji považuje za jednu z cest, jak dosáhnout na kontinentu uhlíkové neutrality. Uhlíková stopa obalů se tak sníží až o 90 %, přičemž na výrobu nové lahve či plechovky stačí až o 95 % energie méně podle typu použitého materiálu. Opakovaná recyklace do stejného typu produktu navíc pomůže zabránit zbytečnému plýtvání přírodních zdrojů.
Mýtus 5: Současný třídící systém splní cíle EU, když se zefektivní, chybí nám už jen 8 %.
Zatím neexistuje žádná země, která by uměla dosáhnout evropského cíle vytřídit 90 % obalů, aniž by v ní fungoval zálohový systém. Právě finanční motivace v podobě zálohy pro spotřebitele zaručí dosažení této míry návratnosti obalů a pomůže významně snížit svévolné odhazování odpadků ve volné přírodě.
Češi jsou v třídění odpadu skutečně dobří. Je ale důležité nápojové obaly nejen vysbírat, ale je i dále recyklovat, a v tom náš stávající systém třídění odpadu už tak efektivní není. V Česku se do žlutých popelnic vrátí zhruba sedmdesát procent plastových obalů uvedených na trh. Podstatnou část z nich tvoří PET lahve – hovoří se až o osmdesáti procentech. Z vysbíraných PET lahví se přitom daří recyklovat méně než šest z deseti. Rovnou na skládkách a ve spalovnách končí dokonce šedesát pět procent nápojových plechovek. Nápojové obaly ovšem často končí i v obyčejném komunálním odpadu nebo zůstávají pohozené v přírodě. A to je velká škoda, protože PET i hliník jsou cenné materiály s potenciálem k dalšímu využití.
Ani zefektivnění současného systému třídění nezaručí vyšší sběr nápojových obalů a už vůbec dosažení opakované recyklace těchto obalů. I nadále by byly součástí netransparentního systému, v kterém stále velká část končí na skládkách či ve spalovnách. I kdybychom navýšili počet sběrných míst, nepřinese to dostatečné navýšení zpětného sběru: například mezi roky 2016 a 2019 přibylo více než 50 tisíc sběrných kontejnerů na plast a míra třídění stoupla pouze o 1 %.
Mýtus 6: Zavedení zálohového systému zásadně sníží příjmy obcí od EKO-KOM.
V současné době tvoří PET lahve zhruba čtvrtinu obsahu žlutých kontejnerů, pokud v nich PET lahve nebudou, sníží se obcím také náklady na jejich svoz. Poplatky od autorizované obalové společnosti navíc velké řadě obcí náklady na sběr a třídění odpadu nepokryjí a musí je dotovat z vlastní kapsy.
Navíc městům a obcím zálohový systém přinese vyšší kvalitu života, protože pomůže snížit množství volně pohozeného odpadu. Zkušenosti z jiných zemí potvrzují, že lidé, motivovaní zálohou, sbírají PET lahve a plechovky pohozené v parcích, na ulicích i v lese, a pomáhají tak udržovat čistotu v obci a jejím nejbližším okolí.
Mýtus 7: Současný třídící systém se se zavedením zálohového systému zhroutí.
Současný systém sběru bude fungovat dál. Potvrzují to zkušenosti ze zahraničí, kde k žádnému negativnímu dopadu nedošlo. Třeba v Německu míra třídění po zavedení záloh na nápojové obaly významně vzrostla. Zmizí pouze PET lahve ze žlutých kontejnerů, jiný plast se do nich bude vyhazovat dál. Systém bude motivovat k lepšímu třídění a dalšímu využití plastu, který se nyní netřídí a končí ve spalovnách a na skládkách.
Mýtus 8: V ČR bude jezdit flotila aut vozící vzduch, tedy nesešlápnuté PET lahve.
Studie dopadů zálohování na životní prostředí VŠCHT potvrzuje, že u PET lahví a plechovek má doprava ve výsledku pouze zanedbatelný dopad. Pozitivní vliv recyklace obalů její dopad mnohonásobně převáží. Všude kde je to možné, jsou navíc vysbírané obaly zmáčknuty přímo v prodejně, nestlačovat obaly před odevzdáním v prodejně je nutné jen z důvodu hladké identifikace
obalu automatem na třídění lahví a plechovek. PET lahve a plechovky jsou navíc převáženy i ve stávajícím systému, což pak nebude potřeba – část této logistiky tak zálohový systém pouze nahradí.
Za současného stavu technologie je potřeba lahev vrátit nezmačkanou, aby automat mohl láhev identifikovat. K zavedení zálohování je ještě dlouhá doba několika let, během kterých budeme sledovat vývoje na poli výzkumu značení obalů, kde je jednou ze zkoumaných aktivit možnost rozpoznání zmačkané láhve v systému.
Mýtus 9: Výrobci nápojů si mohou zavést systém dobrovolné zálohování.
Dobrovolný systém nezajistí pozitivní dopady zálohového systému jako jsou vysoká míra sběru k recyklaci, snížení množství pohozených nápojových obalů v našem okolí či snížení uhlíkové stopy a energie při výrobě těchto obalů. Dobrovolný systém nezajistí uzavřený koloběh obalů, kdy z PET lahve vzniká opět PET lahve a z plechovky plechovka, navíc by nebyl přehledný ani pro spotřebitele. Proto je naším cílem zavedení plošného zálohování, do kterého se zapojí všichni výrobci daných kategorií nápojů v PET lahvích a plechovkách. A to se bez ukotvení v zákoně neobejde. I zahraniční zkušenosti potvrzují, že pouze systémy s plošným zálohováním dosahují plné cirkularity nápojových obalů.
Mýtus 10: V Německu se po zavedení zálohování propadl zpětný sběr nápojových obalů.
Data ukazují opak. V Německu nedošlo po zavedení zálohového systému ke snížení zpětného sběru obalů. Ve skutečnosti v Německu došlo k poklesu sběru a třídění plastů již před zavedením zálohování (tedy před rokem 2003), a naopak zhruba dva roky po zavedení zálohového systému míra recyklace opět rostla až na dnešních 98 %.
Mýtus 11: Problémem je, že nyní je jen část vytříděných lahví znovu recyklována. Jedním z důvodů je skutečnost, že výrobci stále používají barevný PET, či svoje produkty opatřují „rukávy“, přičemž oba tyto faktory recyklaci komplikují.
Lahve s „rukávy“ tvoří pouze velmi malou část z PET lahví na českém trhu. A barevnost PET lahví sama o sobě není překážkou v jejich recyklaci – z modré lahve lze opět vyrobit novou modrou lahev a třeba ze zelené lahve lahev zelenou. I zálohové systémy pracují s lahvemi různých barev – třeba v sousedním Slovensku se budou třídit do pěti různých skupin podle barvy. Ve stávajícím systému jsou lahve tříděny zejména ručně, takže není možné rozdělit je podle barvy. Navíc jsou často znečištěny dalším plastem ze žlutých kontejnerů, proto je pouze minimální množství nyní vysbíráno v kvalitě, která je nezbytná pro výrobu nových lahví.
Mýtus 12: Do zálohového systému nebudou zahrnuty nápojové obaly od džusů či mléka, které také musí dosáhnout cílů EU.
Obaly od džusů jsou standardní součástí zálohových systémů napříč Evropou, včetně Skandinávie či sousedního Slovenska. Mléko je specifické tím, že jeho zbytky v obalech mohou začít fermentovat a znehodnotit tak kvalitu vysbíraného materiálu.
Mýtus 13: Lidem se budou doma kupit nesešlápnuté PET lahve a plechovky. Když si spotřebitel domů přinese plné PETky nebo plechovky, musí je někde uložit. Až nápoj vypije, stačí dát prázdný obal na totéž místo. Jakmile všechny spotřebuje, vezme cestou do obchodu prázdné obaly a vrátí je výměnou za zálohu. Jelikož jsou PETky i plechovky výrazně lehčí než sklo, manipulace s nimi je ještě jednodušší než s vratným sklem. Přitom v případě vratných skleněných lahví to už nyní funguje bez problémů. Lidé je ve velké míře vrací a nevhazují do třídících kontejnerů